Kedy ste prvýkrát čítali rozprávku
o Šípkovej Ruženke?
Šípkovou
Růženku mi poprvé četla určitě moje maminka. Pravděpodobně někdy začátkem 80.
let.
Čo vás fascinuje na tomto príbehu?
Mám
rád iniciační příběhy a rád je také inscenuji. Růženka se tak zařadila po bok Hamleteena, Miloše Hrmy, Bílého Tesáka
či Jacka, Hucka a Carolyne. Nejblíže
má ovšem k Jitřence z pohádky O bílé lani.
Je podľa vás Ruženka aktívnou,
alebo skôr pasívnou postavou?
To
je velmi zrádný dotaz, zejména má-li na něj odpovědět muž ženě. Přesto si
myslím, že nevyhnutelná osudovost tohto příběhu spěje spíše k pasivitě. Ale
umím si představit i řadu jiných interpretací.
V tejto rozprávke je dôležitý
motív času. Pre inscenátorov predstavuje výzvu, nakoľko sto rokov spánku sa dá
znázorniť rôznymi spôsobmi. Ako ste vnímali toto dlhé časové obdobie
z pohľadu režiséra?
Vycházeli
jsme z psychologického výkladu Růženky a alespoň ten náš tvrdí, že oněch sto
let má být Růženka chráněna a absolutně nedostupná, a po těch sto letech
ochrany je vnitřně připravená, dospělá a způsobilá ku vztahům. Oněch sto let
tedy vnímám jako čas symbolický a nemyslím si, že musejí reálně uplynout.
Témou „drakovskej“ Ruženky je
rodičovský strach, ktorý sa dostáva do kontrastu s dospievaním hlavnej
hrdinky. Čo vás viedlo k takémuto inscenačnému kľúču?
Myslím
si, že o vztazích mezi rodiči a dětmi, potažmo mezi generacemi svým způsobem vyprávějí
všechny iniciační příběhy.
Prečo ste sa rozhodli inscenovať
Šípkovú Ruženku ako maňuškovú grotesku?
Po
pohádce O bílé lani jsem chtěl k
podobné látce přistoupit kontrastně a možná i narušit různá poetická očekávání.
Jedným z vašich inšpiračných
zdrojov bol aj psychoanalytický výklad tejto rozprávky od Bena Bettelheima. Čím
vás zaujal?
Na
tomto výkladu je zajímavé, že má vysvětlení pro každý detail té pohádky a
zároveň ten obraz, který se z těchto drobných detailů skládá, dává jasný a
čitelný smysl. Nemohu ho posoudit odborně, ale divadelně ho rozhodně využít
lze.
Na Medzinárodnom festivale divadla
pre deti Banja Luka 2020 ste za túto inscenáciu získali ocenenie
v kategórii Najlepšia réžia. Čo to pre vás znamená?
Ta
situace byla velmi bizarní, neboť jsem to ocenění obdržel za nejtužšího Covidu.
Vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomil, že záznam Růženky se promítá na nějakém
festivalu, takže ta zpráva pro mě znamenala velmi nečekanou radost.
Čo vám napadne ako prvé, keď sa
povie „divadelný festival“?
Že
už ani nevím, co to je.
Pamätáte si, kedy ste prvýkrát
navštívili Medzinárodný festival divadla európskych regiónov v Hradci
Králové?
No
určitě někdy v prváku nebo druháku na DAMU.
Ako vnímate existenciu
festivalových časopisov?
Velmi
pozitivně. Mám rád jakoukoli reflexi.
Aké máte ďalšie plány do
budúcnosti?
Plánů
je spousta. DRAK čeká, doufejme, spousta hraní a zkoušení. Chystáme se hostovat
v plzeňské Alfě. A doufám, že se ještě do konce roku podaří nějakou rychle
nazkoušenou údernou skopičinou oslavit výročí Buchet a loutek a našeho divadla
Športniki.
Chceli by ste zaspať na sto rokov
ako Šípková Ruženka?
Neboť
se jedná o symbolický čas, tak klidně i déle.
Rozhovor vznikol pri príležitosti festivalu Divadlo európskych regiónov v Hradci Králové 2021. Bol publikovaný vo festivalovom časopise Hadrián.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára